Přirozené učení, z.s.

Jakou chceme školu?

Škola inspirovaná přirozeným učením

Tradiční škola

Objevování okolního světa a učení se je silná přirozená potřeba, stejně jako jíst, spát …

Učení je něco, co je třeba odměňovat, nebo trestat. Často vzniká k učení odpor

Děti se učí aktivně, hrou, nejlépe v interakci s mnoha různými osobami – dětmi i dospělými

Děti mají pasivní roli, aktivní je učitel, málo skupinové práce, která je nepřirozená (interakce jen se stejně starými dětmi), hra=soutěž

Připravujeme děti na celoživotní učení, svět se rychle mění, musí se umět přizpůsobit

Dříve stačilo to, co se naučili ve škole, tradiční škola se pomalu přizpůsobuje rychlým změnám

Učí se:

  • plánovat své učení, odhadnout své síly
  • znát svůj učební styl a využívat ho
  • překonávat neúspěch, nenechat se odradit
  • poučit se z chyb, nebát se chybovat – vede k objevování nových cest, ke kreativitě
  • dokončit svoji práci co nejlépe dokážu v danou chvíli

Učí se:

  • Plánuje učitel, všichni postupují stejně
  • předává žákům svůj učební styl
  • neúspěch je potrestán známkou, prioritou není dojít k cíli
  • chyby jsou trestány, vedou ke strachu – je výhodnější známá cesta, která nerozvíjí kreativitu
  • nebere se ohled na individuální rozdíly, výkony se mezi sebou porovnávají

Výuka probíhá v souvislostech, často jedno téma delší dobu, ale z různých stran a do větší hloubky

Dělení na předměty, skákání z tématu na téma, výuka bez souvislostí, povrchní znalosti

Pravidla tvoří všichni společně a dbají na jejich dodržování

Pravidla tvoří učitel, který kontroluje jejich dodržování

Důraz na respektující komunikaci a spolupráci

Komunikace autoritativní, podhoubí pro šikanu

Bezpečná a přátelská atmosféra

Atmosféra závisí na povaze učitele

Učení v přírodě, přirozený pohyb, zdravý životní styl

Dlouhé sezení ve třídách, sport organizovaný, soutěživý

Vnitřní motivace, vlastní hodnocení, srovnávání jen se sebou samým, bez známek

Vnější motivace, hodnocení učitelem, srovnávání s ostatními dětmi, sbírání známek